Cyklus víkendových kurzů „Jak se stát ryze dobrým člověkem“ (2019 – 2020)

 

Je důležité si uvědomit, že dobrým člověkem být nestačí. Takový člověk má sice dobrý osud (dobré zdraví, dobrou práci, dobrého partnera, dobré děti, dobrý život…), ale nemá ryze dobrý osud (opravdu dobré zdraví, skutečně dobrou práci, doopravdy dobrého partnera, skutečně dobré děti…).

Tento cyklus kurzů bude pojednávat o základních krocích, které čekají člověka, když se vědomě chce stát ryze dobrým člověkem, a to bez ohledu na to, kolik zlého ve svém životě udělal.

Rozdíl mezi dobrý a ryze dobrým člověkem

Dobrý člověk, byť nevědomky, v dobré víře, se dopouští zlých věcí.
Ryze dobrý člověk se ničeho zlého nedopouští, protože již velice dobře vnímá, co je opravdové dobro a co je opravdové zlo.
Dobrý člověk si neuvědomuje, že je zásadní rozdíl mezi dobrem, které se tváří jako dobro a přitom je to ve skutečnosti zlo, a ryzím dobrem, které je za všech okolností opravdovým dobrem a zůstane skutečným dobrem.

Zlý člověk nerozeznává dobro od zla.
Dobrý člověk už sice rozezná dobro od zla, ale ještě nerozezná dobro, které je ve skutečnosti zlem, od ryzího dobra.

Ryze dobrý člověk, nebo člověk, který usiluje o to, být ryzím člověkem, postupně už nejen, že rozezná dobro od zla, ale rozezná i dobro, které se tváří jako dobro – ale přitom je zlem. A rozeznává ryzí dobro právě díky svému svědomí, které se naučil vnímat a poslouchat ho.

Pokud se dobrý člověk bude učit být ryze dobrým člověkem, tak se naučí rozeznávat mnoho zásadních věcí, které ho posunou z nedostatečného či přehnaného dobra do ryzího dobra. Například se naučí poznat (ovšem nikoli během jednoho kurzu) fatální rozdíly:

• mezi hlasem svědomí a hlasem ega,
• mezi ryzím dobrem a tolerancí (přehnaným, nežádoucím, ubližujícím dobrem – de facto zlem),
• mezi pohodou a pohodlím,
• mezi čistým a (nežádoucím) dobrým úmyslem,
• mezi pokorou a (nežádoucím) ponížením,
• mezi tím, kdo si zaslouží pomoc a kdo si pomoc nezaslouží, a v jaké míře,
• mezi tím, co je soucit a co je (nežádoucí) lítost,
• mezi samotou a (nežádoucí) opuštěností.
• atd.

Ryze dobrý člověk žije tak, aby se nemusel obhajovat: „Já to přece myslel dobře.“ Žije tak, aby věci nejen myslel dobře, ale ryze dobře. A aby uměl dávat najevo ryzí dobro tam, kde je to vhodné, v přiměřené míře, a to nejen úmysly, ale jak slovy, tak i činy.

Takový člověk se naučí zlaté střední cestě – ryzímu dobru ukrytému v rovnováze mezi extrémy přinášejícími zlo. Těmito extrémy je nedostatečné či přehnané dobro, které je nežádoucí. Zatímco ryzí dobro je ukryté právě v rovnováze mezi macešskou či opičí láskou, mezi neohleduplností a přílišnou ohleduplností, mezi přílišnou přejícností a nepřejícností, mezi přílišnou vztahovačností a lhostejností, mezi lehkomyslností a ustaraností, mezi pocitem viny a sebelítosti atd.

Ryzím dobrem si člověk nezanáší svoje svědomí, protože už nevědomě nepáchá tolerancí zlo, nedává přednost pohodlí před pohodou neupřednostňuje svoje ego na úkor svědomí a nedělá další nevědomé chyby.

Díky tomu, že bude rozeznávat mezi skutečným dobrem a pseudodobrem, může člověk začít žít jinak – začne žít skutečně dobrý život. A stane se tak i bohatším – své vnitro, svoji duši, bude obohacovat tím jediným, co duše doopravdy potřebuje. Začne ji obohacovat a naplňovat ryzím dobrem – skutečným zlatem, a ne pseudodobrem – kočičím zlatem, které duši nikdy neobohatí ani nenaplní.

Člověku nemá záležet nejen na jeho těle, ale i na jeho duši. Ryzí dobro ve všem, co člověk dělá, jako jediné naplňuje tělo i duši tou pravou, ryzí hodnotou.