Sociální sítě nejsou jenom otravným nástrojem, který se vymkl z rukou – jak to mnoho lidí vnímá. V určitém ohledu to tak nepochybně je, ale to neznamená, že by se měly zavrhnout, či přestat používat.
Jsou stejné jako oheň. Jde jimi uškodit, ale dokáží být i prospěšné. Záleží na každém, jak je používá.
I já jsem se rozhodla odhalit více svoji identitu a založit profil na Facebooku.
Rozhodně na něm nebudu zveřejňovat fotografie toho, co jsem měla k obědu, či jiné obdobné trapnosti. Svůj profil míním a budu využívat co nejpřínosněji:
- k neformálnímu virtuálnímu setkávání
- komunikaci se všemi, kteří mají jeden cíl (dosáhnout souladu se svým svědomím)
- na rozšiřování obzorů zveřejňováním aktuálních, netradičních námětů na zamyšlení.
Bude to pro mě obohacující možnost uzavřít virtuální přátelství se všemi, pro které je nejdůležitější jejich svědomí. Těší mě představa, že se díky sociálním sítím mohou tito virtuální přátelé každý den tříbit – dolaďovat v jemnocitu, být vědomějšími a být blíže ke svému svědomí.
Ten, kdo usiluje vědomě o žití v souladu se svým svědomím, je lepším člověkem než ten, kdo si své svědomí neuvědomuje, nebo své svědomí ignoruje, nebo ho vnímá a zohledňuje pouze tehdy, když je to pro něho výhodné.
O co více virtuálních přátel se najde, kteří (byť prozatím skrytě) usilují o žití v souladu se svým svědomím, o to lepším může být tento svět.